středa 3. prosince 2008
středa 3.12 2008
Ráno jsme byly venčit zase na ulici. To je hrůza. Mě to tak nebaví, nejraději bych lítala po zahradě, očuchávala kočičí stopy a výkaly, ale to je samé fuj, fuj, fuj. To pak musím rychle kličkovat a utíkat před paničkou, aby mi neodnesla domů.
Našla jsem kastrůlek pro ptáčky,byly tam vločky, chleba a samé dobroty, které doma nemám. Ale zase samé fuj, fuj, fuj. Nemám to jednoduché, když si chci změnit jídelníček.
Na ulici jsme potkaly velkého psa, tak jsem rychle běžela na své místo k noze, ale asi jsem ho moc nezajímala, protože nás bez povšimnutí přešel. Potom přiběhl trpasličí jezevčík a toho jsem fakt zajímala. Ach jo, běhal za mnou pořád dokola a tak jsem ve finále omotala paničce nohy jako nějakému rukojmímu. Stejně jsem neutekla, panička chce abych se kamarádila a tak tam schválně zůstala stát. Nevím proč, ale začal mi neslušně očuchávat, asi poznal, že nejsem princezna, ale fenka. Pak jsme šly ještě celou cestu domů za ním, nebylo to tak hrozné, ale nevím proč bych si s ním měla hrát, když nemá žádné hračky.
V poledne přišla panička z nákupu a postavila do pokoje na zem velkou červenou věc, která vypadala jako psí bouda. Vedl do ní takový malý otvor. Pro jistotu jsem to očuchala a v průběhu celého dne úspěšně obcházela. Asi se ode mne očekávalo, že budu mít větší radost, panička si k tomu stále lehala a záludně mi do té boudy naházela ty nejoblíbenější hračky. To je ale hloupá zábava. Musela jsem se vždycky rozhlédnout a pak se rychle vnořit dovnitř pro svou hračku a rychle vycouvat. Večer jsme objevily, že se dá domeček ze zadu rozepnout a tak se z něj stal probíhací domeček, no a to už mi začalo zajímat. Nakonec se z toho vyklubala velká legrace, probíhala jsem z obou stran a hračky tam moc pěkně kloužou, pořádně jsme se nasmály.